Hříchy Jaroslava Berky

Je za námi další šampionát, tentokrát s bronzovou tečkou. Každá medaile se samozřejmě počítá, ale v dnešním rozložení sil můžeme třetí místo těžko považovat za úspěch. Spíše se jedná o splněnou povinnost. Pro realizační tým Jaroslava Berky se jednalo o druhý šampionát a "Next step" byl tentokrát krokem zpět. Český kouč se svým týmem v průběhu tří let odvádí slušnou práci, ale zase si nesmíme lhát do kapsy, neboť to by Český florbal nikam neposunulo. 

Jaroslav Berka pracuje s jednoznačně nejsilnější florbalovou generací. Svůj tým staví na základech dvou mistrovských týmů juniorů, má nejširší realizační tým v historii, v SSL máme hned 8 hráčů, české týmy září v Champions Cupu a domácí Livesport Superliga je rok od roku kvalitnější a na rozdíl od švýcarské nejvyšší soutěže v ní hrají prim domácí hráči. Proto měl Jaroslav Berka ty nejlepší podmínky uspět. Pojďme se podívat na některé věci, které možná připravili český tým o lepší výsledek.

Nominace

Každý trenér má samozřejmě výsostné právo vybrat si hráče, kterým věří. Ale již samotná nominace na šampionát nabízela určité otazníky. Nejvíce se přetřásala absence pravorukých útočníků. Realizační tým se rozhodl vzít na šampionát pouze dvě ortodoxní levá křídla a tuto roli suplovat obráncem Josefem Rýparem či hráči přes ruku. Pravák navíc nebyl ani náhradnících, což se ukázalo jako fatální při zranění Adam Zubka. Berka také vsadil na osvědčené tváře o poctivé obranáře na úkor hráčů s ofenzivní formou. Ve třetí třetině zápasu se Švédskem pak ve druhé formaci nastupovalo 5 hráčů, kteří jsou původním povoláním obránci (Besta, Rýpar, Hemerka, Suchánek. Punčochář).

Filip Forman

Tento bod samozřejmě přímo souvisí s nominací a i s bodem následujícím. Filip Forman patří k nejlepším českým hráčům, druhým rokem nastupuje ve stěžejní roli v SSL a všichni známe jeho charakteristiku. Realizační tým za 4 roky nedokázal najít takové složení formace kolem Filipa Formana, aby maximálně vytěžil jeho dovednosti. Vše vyvrcholilo tím, že v době, kdy národní tým potřeboval skórovat, stál Forman na lavičce v mikině. Není to přílišný luxus?

Jen jedna lajna

Opět můžeme navázat na předchozí bod. Zdá se, jako by realizační tým vsadil vše na jednu kartu. A tou kartou je první česká formace. Všechny kroky vedení reprezentace vyznívají tak, že když druhá a třetí lajna nedostane gól, tak zápas přes první pětku vyhrajeme. V několika zápasech to samozřejmě vyšlo, ale v semifinále si to Švédi pohlídali a absence plánu "B" byla do očí bijící.

Den D

Na MS ve Švýcarsku byl tým na semifinále připraven skvěle, využil tlaku na domácí tým a naprosto Švýcary smetl. O den později ho naopak smetl žlutomodrý uragán, ale tehdy se to přičítalo i chybějícím zkušenostem s finálovými zápasy. A právě letos měli hráči tyto zkušenosti prodat. Jenže se nestalo. Švédi od první minuty diktovali tempo hry a postupně si budovali náskok. Tým nebyl na semifinále ideálně připraven a ani v průběhu zápasu nepřicházely reakce, které by mohly hráčům výrazně pomoci.

Přesilovky

Mnoho aspektů české hry mohlo před startem semifinále vzbuzovat nadšení, přesilovka k nim určitě nepatřila. Jestli je někde mezi severskými giganty a českým výběrem stále propastný rozdíl, tak je to právě ve hře v početní převaze. Můžeme to demonstrovat na semifinále a finále. Zatímco Fini ve finále proměnili za stavu 1:4 dvě své přesilové hry a vrátili se do zápasu, Češi v semifinále své přesilovky za stavu 0:2 a 0:3 prošustrovali a víceméně zápas ztratili. Vzhledem k tomu, že početní výhody nefungovaly od začátku šampionátu, nemůžeme semifinálové selhání přičítat jen konkrétnímu zápasu, ale musíme hledat chybu ve složení či struktuře naší přesilovky.

Ohledně českého realizačního týmu by se daly napsat další desítky řádků. Mohli bychom se například ptát, zda je dobře, že jsou v realizačním týmu dva hlavní trenéři Superligy. Ale to si případně necháme na jindy. Hlavní trenér má smlouvu do roku 2026 a změna na této pozici se očekávat nedá. Další pohyby v rámci realizačního týmu však možné jsou.