Jsou dny Saschy Rhynera sečteny?

Hned na začátku si můžeme odpovědět, že pravděpodobně ne. Podle zdrojů blízkých vedení Českého florbalu bylo z velké části rozhodnuto o pokračování švýcarského trenéra ještě před startem mistrovství. Otázkou tedy je, co švýcarský trenér ženské reprezentanci přinesl a co případně ještě přinést může.

Pojďme se vrátit o nějaké 4 roky zpět. V té době končil u ženské reprezentace trenér Miroslav Janovský. Po dvou bramborových šampionátech to byl poněkud hořký konec, protože v týmu nevládla příliš dobrá atmosféra a na hřišti to bylo vidět. Český florbal má s tímhle fenoménem bohaté zkušenosti. Podobně končily u mužské reprezentace druhé cykly Radima Cepka či Tomáše Trnavského a podobné to může být i v případě Petriho Kettunena.

Jako nástupce Janovského byl zvolen Švýcar Sascha Rhyner, který již působil v realizačním týmu pod vedením předchozího trenéra. Začátek angažmá byl zalit sluncem. Herní projev najednou vypadal svěžeji a především šla z týmu pozitivní energie. Hráčky se nechávaly slyšet, že atmosféra v týmu je daleko uvolněnější a pochvalovaly si daleko větší volnost, kterou od hlavního trenéra dostávaly. V období mezi šampionáty 2017 a 2019 se kádr lehce obměnil a omladil. Na MS 2019 ve švýcarském Neuchatelu se objevilo hned 7 nových hráček a v základní skupině si tým připsal dvě vysoké výhry a porážku se Švédskem. I čtvrtfinále s Polskem bylo jednoznačnou záležitostí a pak přišlo semifinále. Jednalo se o vysněnou variantu proti Švýcarsku. O tomto zápase bylo řečeno mnohé. Ještě v čase 58:17 vedla česká reprezentace 6:3. V závěru však úplně zkolabovala a v prodloužení o finálový sen přišla. O den později předvedl tým další nadějný výkon, ale medaile z toho nebyla. Finsko zvítězilo v prodloužení.

Po švýcarském MS se samozřejmě ze všech stran skloňoval semifinálový kolaps. Podle mnoha odborníků pod ním byl výrazně podepsán i švýcarský stratég, který tlak svých krajanek nepřerušil oddechovým časem. Nicméně hra na šampionátu vypadala velmi dobře a všichni věřili, že mistrovství ve Švédsku bude konečně medailové.

A to už jsme v roce 2021. Mezi dvěma šampionáty se vyměnilo opět 7 hráček a kádr se ještě výrazněji omladil. Výkony a výsledky týmu z období před MS dávaly naději, ale mistrovství ukázalo něco úplně jiného. V úvodním zápase sice Češky porazily Švýcarsko, ale byl to spíš výsledek skvělého výkonu Jany Christianové než dobrého výkonu. Utkání s Lotyškami zvládla reprezentace celkem v klidu, s Polskem to bylo otazníkem a ve čtvrtfinále s Dánskem s vykřičníkem. Každý lepší tým, než nakonec 8. Dánky, by nás pravděpodobně porazil. V semifinále tým Saschy Rhynera podal bojovný výkon a z hlediska branek nebyl daleko od postupu, ale kdo viděl Finsko ve finále, musí potvrdit, že Finky proti Česku zahrály hodně pod své možnosti a prostě si jen došly pro postup.

A je tu další bitva o bronz. Na druhé straně stojí Švýcarky, které Češky zdolaly ve skupině a o kterých se říká, že jdou mistrovství od mistrovství dolů. Jenže klíčové hráčky Švýcarska si schovaly nejlepší výkon právě do zápasu o medaile a zničily český sen o medaili, na kterou ženský florbal čeká již 10 let.

Když se podíváme na práci trenéra Rhynera, tak najdeme hned několik otazníků. Můžeme začít už u nominace. Do konečné nominace se dostala jediná hráčka Vítkovic, které v posledních letech dominují českému florbalu. Oproti tomu hned 7 hráček dodal Chodov. Právě Michaela Kubečková z Vítkovic se v průběhu cyklu profilovala jako spoluhráčka Elišky Krupnové a Denisy Ratajové. Nakonec Rhyner rozhodl jinak a Kubečková většinu času strávila ve třetí formaci. Přitom i krátkodobé spojení zmíněného tria ukázalo, že by se pravděpodobně jednalo o funkční variantu. Tím se dostáváme ke dvojici Eliška Krupnová a Denisa Ratajová. Obě se turnajem protrápily. Snažily se, ale něco jim chybělo. Možná právě elitní spoluhráčka do útoku, kterou bohužel Pavlína Bačová aktuálně nebyla. S nejlepší formou se pak nepotkaly ani Vendula Beránková a Nela Jiráková. A tím se dostáváme k poslednímu otazníku. Není tajemstvím, že Sascha Rhyner se pro české hráčky stal vstupní branou do NLA. Neodvažujeme se tvrdit, že švýcarská nejvyšší soutěž je horší než naše domácí, ale je viditelné, že české hráčky se v NLA nijak výrazně nezlepšují. Jiráková, Řepková, Koníčková, Paloncyová i Šupáková mezi dvěma šampionáty rozhodně herně nepřerostly hráčky, které hraji v domácích podmínkách. No a nakonec jsou to kompetence k vedení týmu. Rhyner je považován za skvělého motivátora a psychologa, ale jeho tým opakovaně fatálně selhává a k tomu občas působí, že neví, co má hrát.

Závěrem si tedy už jen položme otázku. Nechali byste Saschu Rhynera u týmu pokračovat?