Ze Singapuru s bronzem! Ale jak dál?

Doba bramborová končí. České florbalistky přivezou z dalekého Singapuru bronzové medaile, což je pro český ženský florbal historický úspěch. První a dosud jedinou medaili totiž Češky získaly v roce 2011 v St. Gallenu. Druhá historická medaile je bezesporu úspěch, ale neměla by překrýt mnoho otazníků, na které je potřeba najít odpovědi před nadcházejícím MS, které bude za dva roky hostit Česko.

Například hokej by mohl vyprávět. Každá medaile se použije k zakrytí problémů, a tak hokej stále přešlapuje na místě. Český florbal bude jistě také umět medaili marketingově prodat a je to dobře! Ale důležité také bude si šampionát pečlivě vyhodnotit a udělat kroky vpřed.

Český tým pod vedením Lukáše Procházky vypadal skvěle na domácím EFT. Ale už o 6 týdnů později to bylo o mnoho horší, byť realizační tým nabízel vysvětlení s testováním a skrýváním zbraní. Jenže tyto zbraně příliš neukázal ani na šampionátu. Při vším respektu k těmto týmům, zápasy se Slovenskem, Polskem a Dánskem nejsou žádným měřítkem a není třeba s nimi ztrácet čas. 

Se Švédskem jsme prohráli 1:6 a to především díky výkonu Jany Christianové v brance, která zabránila vyššímu přídělu. Před semifinále s Finskem jsme četli odvážná prohlášení o naději na finále, ale realita byla úplně jiná. Finky nám nedaly nejmenší šanci a výsledek 2:8 mluví za vše.

No a pak je tu měření sil se Švýcarskem. Tým se pod vedením švédského odborníka Oscara Lundina prezentoval sympaticky, ale je třeba si na rovinu říct, že jméno po jméně máme už dávno silnější tým a porážet Švýcarky (ale i Švýcary v případě mužů) začíná být povinnost. Zisk bronzové medaile je tak úspěchem z pohledu opakujících se neúspěchů, ale jinak se jedná spíše o potvrzení papírových předpokladů.

I přes konečnou bronzovou radost nepřináší toto měření sil až tolik pozitiv. Většinu zápasu jsme nebyli schopni švýcarský celek přehrávat a ke konečnému vítězství nám pomohla lepší fyzická pohoda, neuvěřitelné chyby švýcarských hráček a efektivita několika rozdílových hráček v českém týmu. Dá se říct, že všechny branky jsme vstřelili s velkou dávkou přispění švýcarských hráček a také štěstí. Tím nechceme úspěch nijak bagatelizovat, ale je třeba si uvědomit, že s podobným projevem jdeme do zápasu vždy 50:50. Ostatně posledních 5 zápasů o bronz jsme v podobném duchu prohráli. 

A co tedy dál? Po úspěchu se jen těžko bude sahat do realizačního týmu a ani k tomu není důvod. Ve florbalovém prostředí se mluví o tom, že sám trenér Lukáš Procházka mohl chtít skončit, ale před domácím MS by to asi nedávalo smysl. Rozhodně je však třeba přidat v odvaze a kreativitě, která týmu v klíčových zápasech zoufale chyběla. A k tomu bude zřejmě nutný i řez kádrem. Jenže troufne si na to někdo? Po relativně úspěšném MS a před domácím šampionátem, který byl měl být pro řadu hráček vrcholem jejich kariéry. 

Pojďme se tedy podívat, na kom současný tým stál. Z našeho pohledu je to 5 hráček. Brankářka Jana Christianová, kapitánka Eliška Krupnová, Denisa Ratajová, Vanessa Rebecca Keprtová a Anna Brucháčková. O brankářském postu nemůže být debata a zbylé kvarteto se postaralo o 7 z 8 branek do sítě Švédska, Finska a Švýcarska.

Keptrová a Brucháčkovou mají před sebou zářivou budoucnost a potáhnou reprezentační tým dlouhé roky. U tria zkušených hráček lze předpokládat, že budou mít výkonnost na národní tým, ale přeci jen jim bude v době dalšího MS 35, 32 a 30 let a budou potřebovat větší pomoc spoluhráček. Musí se tedy hledat další hráčky, které týmu pomohou a také ty, které už narazily na svůj strop. Z hlediska výkonů na MS to jsou z našeho pohledu například Martina Řepková, Magdalena Plášková či Ivana Šupáková a daly by se jmenovat i další, které příliš nezazářily a v posledních letech v lepším případě stagnují.

No a kdo na jejich místa? Český florbal samozřejmě nemá nepřeberné množství hráček, ale přesto se zajímavá jména najdou. Pro reprezentaci jistě roste mladá kometa Lucie Baldreichová, počítat se musí s Pavlínou Bačovou, Lucií Cholinskou, Markétou Lenfeldovou, sestrami Korbelářovými či Lucií Řezáčovou.